Mezi závažné nemoci se počítá rakovina, infarkt, mozková mrtvice, selhání ledvin, ochrnutí, oslepnutí, roztroušená skleróza, HIV a některé další. Lze se proti nim pojistit prostřednictvím pojištění rizika závažného onemocnění. Pojišťovny v Česku nabízejí v zásadě tři přístupy, nebo chcete-li balíčky, jak klienta v této věci pojistit:

• jeden balíček obsahující vybrané nemoci určité závažnosti

• více balíčků, z nichž první obsahuje třeba jen čtyři diagnózy, druhý pak rozšířenější třeba na deset diagnóz

• jeden balíček, ve kterém jsou zahrnuty dvě desítky diagnóz

Jak je to přehledné?

Pro klienty pojišťoven se takto nastavené pojištění stává značně nepřehledným. Podle odborníků nejsou navíc tyto balíčky nijak standardizované, takže se těžko porovnávají. Trik pojišťoven u nabízených balíčků spočívá v umělém navyšování počtu diagnóz, a to hlavně z marketingových důvodů. Problémem jsou také různé kombinace nemocí napříč skupinami.

Jak je to v praxi?

Jedna pojišťovna může mít třeba jednu z krytých diagnóz pod názvem transplantace orgánů. To znamená, že třeba při transplantaci srdce, plic, ledvin, jater, kostní dřeně a slinivky břišní svůj závazek plní. Jiná pojišťovna může mít ale třeba šest diagnóz, pro každý orgán zvlášť. Pak to opticky může vypadat, že je to 1:6, ale přitom rozsah bude naprosto stejný. Ukazuje se, že dělení pojištění závažné nemoci do několika skupin nemocí je v principu chybné. Například se klient pojišťovny zodpovědně rozhodne pro pojištění rizika závažné nemoci, ale třeba kvůli financím, zvolí „špatnou“ skupinu nemocí. Postihne-li ho nějaká závažná nemoc, zůstane bez pojistného plnění.

Rozdělení do skupin nedává smysl

Současná honba za co nejvyšším počtem pojistitelných nemocí rozdělených do několika skupin nemocí, prostě nedává smysl. Správné by bylo, aby člověk byl pojištěn komplexně proti všem závažným onemocněním, která mu rozbourají pravidelný příjem nebo mu zásadním způsobem změní životní plány.