Pojišťovny dosud snižovaly náklady na opravu vozu po autohavárii o amortizaci. Proti tomu se však ohradil Ústavní soud, který ve svém nálezu spis. zn. II. ÚS 795/16, ze dne 27. 4. 2017 rozhodl, že náhrada škody musí proběhnout v plné výši.

Náhrada škody nesmí být krácena z důvodu amortizace náhradních dílů

Ústavní soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že je-li za škodu považována újma, která nastala na majetku poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k opravě vozidla, aby bylo stejně provozuschopné jako před autohavárií.

Povinnost k úhradě nákladů na opravu nelze přenášet na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Dále je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původně. Také je třeba vzít v úvahu, že toto „zhodnocení“ vozidla je poškozenému v podstatě vnuceno. V důsledku autohavárie, kterou nezpůsobil, se tak dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody neporušil dopravní předpisy, je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před autohavárií.

Princip úplného odškodnění

Klíčové je, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická. Tím by totiž a priori byla omezena možnost vlastníka auto například prodat za stejných podmínek jako před poškozením. Jinými slovy auto nepřináší svému vlastníkovi stejný užitek a škoda na něm tudíž není plně nahrazena. Přitom je všeobecně známo, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo.

Nehrazený rozdíl v tržní hodnotě není plně hrazená škoda

Právní názor obecných soudů a pojišťoven, podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě, nerespektuje již dříve Ústavním soudem formulované principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjejí s ekonomickou realitou. Jsou-li totiž nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.